|
|
Sekery
Sekery patří mezi nejstarší nástroje lidstva. Vyvinuly se v průběhu staletí z kamenných řezných a sekacích nástrojů používaných již v pravěku a starověku. Pro středověké výrobce lodí, tesaře a truhláře byla hlavním nástrojem pro obrábění dřeva.
Sekera se osvědčila jako ideální nástroj pro tvorbu spojů dřevěných konstrukcí. A ačkoli tuto funkci převzali později pily, patří i dnes sekera k základnímu vybavení každého řemeslníka pracujícího se dřevem.
Kromě řemeslnického použití je i ideálním průvodcem při práci v lese, táboření i na lovu.
Sekery se dělí dle konstrukce a funkce na tři typy:
• Sekery určené k sekání a podtínání, které jsou konstrukčně uzpůsobené k sekání napříč vláknům jako např. při kácení stromů, odvětvování, tvorbě zářezů a mají ostrý břit a malý úhel ostří.
• Sekery určené ke štípání, které jsou konstrukčně uzpůsobené pro štípání materiálu podél vláken, výrobě palivového dřeva, šindelů, fošen apod., mají oboustranně broušené ostří, jsou masivnější a úhel ostří je tupý, hlavice plní funkci klínu oddělující materiál, ostří slouží jen k prvotnímu vniknutí do materiálu.
• Sekery, které kombinují sekací i štípací funkci určené např. k otesávání obrobků, tvorbu konstrukčních spojů ve dřevě, tesařské práce apod., patří mezi ně mimo jiné tesařské širočiny.
|
|
|
|
| NOVINKA |
|
| | |
|